Nějakej ten únor 2020. Už šestej den ladím tenhle web, rodina na mě nesmí mluvit. Publish! Manická radost. Vibrujou mi končetiny. Adrenalin, dopamin, serotonin. Večer v koupelně mužovi nadšeně vykřikuju: rok 2020, to bude rok digitální hygieny!
Ehm, tak nic (zdravím covida).
Nicméně, po víc než půlroční posedlosti tímhle tématem a dvanácti hloubkových rozhovorech s různými osobnostmi (nejen) české online scény jsem byla paf z tohohle:
1) Dětem digitální demence nehrozí. Závislí jsou rodiče
Děti jsou v pohodě! Podle Honzy Kršňáka žádná hromadná závislost dětí na technologiích. nehrozí. Děti jsou na technologie zvědavé, protože je na nich závislých 95 % z nás, rodičů a dospělých.
Kdo dnes jede na dovolenou a nemá s sebou chytrý telefon? Kolik z nás nemá kartu a internetové bankovnictví? Kolik z nás vnímá informace o světě primárně z internetu - a pokud ne z internetu, tak z televize, která ty informace bere z internetu?
Z digitální džungle se stává náš přirozený biotop a internet už se nezakáže, Věra Pohlová RIP.
Je potřeba hledat způsoby, jak vztah JÁ versus INTERNET reflektovat. Chodit na sítě s nějakým cílem, objednávkou, a ne tam proscrollovat veškerý volný čas, který mezi prací a spaním mám, hlavně abych nemusela být na minutu sama se svými myšlenkami. Naše děti to od nás už pak jen odkoukají.
2) Scrollováním zaplácáváme stres, nudu a úzkosti
„Na internetu jsem se vyrovnával se stresem. Digitální obrázky, videa přehluší tvůj vnitřní hlas. Nemusím se sebou zabývat,“ řekl mi dokumentarista Ondřej Šálek, který léta bojoval se závislostí na internetu a YouTube. Ondřej nemá chytrý telefon ani sociální sítě, přesto dokázal proscrollovat celou noc. Na internet se chodil vypínat stejně jako jiní lidé kořalkou do hospody.
„Naší tendencí je nemít nepříjemné pocity. Tím, že 20x za hodinu beru do ruky telefon, odpovídám na nějakou svou potřebu - sice ne adekvátně, ale nějak si ji tím řešíme,“ vysvětloval mi lektor mindfulness Michal Dvořák.
„Ve chvíli, kdy bezmyšlenkovitě sahám na mobil, je to příležitost, jak se dozvědět se něco o sobě.“ Co právě teď hledám? Co mi chybí? Co teď potřebuju? Nebýt sám, necítit stres, nemít nudu... nevadí?
3) Hormony neoblafneš
Hormon dopamin nás odměňuje za to, že se něco naučíme, něco doděláme. Dělá nám v hlavě takovej ten mňam pocit „jo, jsem dobrej!“ Na činnostech, které nám dopamin vyplavují bez nějaké větší námahy, si pak mozek může snadno vypěstovat závislost.
Sociální sítě jsou studnicí dopaminu, popisuje Tomáš Hajzler. Jakýkoli klik, lajk, červená tečka v pravém horním rohu nám do těl vyplavuje dopamin a v žaludku dělá příjemné motýlky. Proto k sítím rádi utíkáme, když je nám úzko - stejně jako jiní k panákovi alkoholu nebo cigáru.
Jedním z nejlepších „protijedů“ je budovat lidské vztahy, které vyplavují hormon lásky, oxytocin. Když je oxytocinu dostatek, člověk pak po dopaminu baží méně. S mobilem v klidu flákne po příchodu z práce na komodu a už po něm nevzdechne, protože jde ňuchňat děti, zavolá si s babičkou a pak se ryje v hlíně na komunitní zahradě. V ideálním světě.
4) Žádný digital-detox-nazi web
Štve mě strašení digitální demencí, protože je to černobílý koncept (digitální svět nám skutečně určitým způsobem formuje mozek, ale aplikovat tenhle poznatek na technologie jako celek a strašit tím rodiče, aby dětem smartphony zamykali do šuplíku, je kravina). Štve mě zjednodušování našeho vztahu k internetu, médiím a sociálním sítím. A začalo mi i trochu neštymovat slovo digitální detox.
Jak hezky vypíchla Karolína Kváš, „není to celý najednou trochu moc démonizovaný? Víš co, aby se z nás nestali nějaký „digital detox nazis“ a nechtěli se zase vracet do jeskyní, zrušit elektriku a svítit svíčkama, protože je to zdravější.“
Digitální detox je nástroj, ne cíl. Když se na nějakou dobu odpojíme od virtuální reality, pomůže nám to nahlédnout na naše skutečné touhy, potřeby, strachy. Vidět, o co dobré i špatné přijdeme, když nebudeme v online kontaktu s lidmi. Cílem ale není se zahodit mobil do kanálu a odejít do lesní chýše, ale naučit se s technologiemi žít a naučit se, jak se nepřehltit a neškodit si.
Se tady nakrásně můžu snažit o nějakou zdravou digitální hygienu, když v Silicon Valley sedí tisíce lidí, kteří denně designují appky tak, abych nad nimi proseděla co nejvíc hodin denně, aby ze mě nacucali co nejvíc dat a korporáty se napakovaly na reklamě.
Přichází klíčové dilema digitální hygieny: máme vůbec dostatek sebelásky, pevných bezpodmínečných vztahů a vyhojených bolestí z dětství, abychom šmírovací kapitalismus měli vždycky na salámu?
Doporučené čtení: kromě této knihy akademičky Shoshany Zuboff třeba kniha Je to složitější (Dannah Boyd) o sociální životě teenagerů nebo V říši hladových duchů (Gábor Maté) o podstatě závislostí.
6) Matky kolem mě to maj tak nějak... stejně
Scrollujem. Hlavně když jsou děti malý, nemocný nebo jsme už dlouho doma bez pracovního kolektivu. Mezi mícháním kašičky, stavěním duplo jeřábu a praním prádla si odskakujem do „dospělého světa“ na svoje sociální sítě. Chňapáme těch pět minut jen pro sebe.
Osvěžující, když je to dvakrát denně.
Vycukaný, když je to dvacetkrát.
Smutný, když se to děje venku na pískovišti mezi bábovkama. Děti cítí, že tam duchem nejsme.
7) Na messengeru nemusím odpovídat hned. Možná ani dnes
Užívám si, že nejsem poslední čtyři roky dostupná, vystihla Lucka Matoušková Lankašová, která se hned na začátku mateřské nastavila na svůj mail automatickou odpověď a na dotazy odpovídá třeba za týden a někdy taky vůbec.
Na messengeru je to lautr to samé: „Neočkávám od ostatních, že budou dostupný, naprosto respektuju, že mi někdo neodpoví. Neočekávám ani od dobrých kamarádek, že mi hned odpoví, nehodnotím to. Měl by to být standard.“
8) Nemusím to zvládat. Kdyžtak to zvládnou blokátory
Leechblock - na načtení konkrétních prokrastinačních stránek si člověk musí v klidu počkat a vydýchat přesně tolik sekund, kolik si nastaví. Za těch 20 sekund se člověk může rozmyslet, přerušit automatickou reakce "f... enter" a na facebook ani nejít.
Facebook Purity - filtruje feed na Facebooku, můžete odstranit z dohledu události, odkazy na Zemana a třeba i vysmátá mimina. Nejlepší je si feed tak vyfiltrovat a povypínat tak, že už pro vás nebude vůbec lákavé na Facebooku být, jako to udělal spisovatel Jirka Charvát.
9) Pojďme do toho scrollování vrátit RADOST!
„Internet se nějak porouchal, dřív dával radost,“ pronesl nakonec v pro mě klíčovém rozhovoru smutně Ondřej Šálek. Neodcházíme ze scrollování tak nějak otupělejší a mrzutější častěji než zrelaxovaní a nabití novými informacemi?
Scrollujte s radostí. Vyhraďte si na to čas, uvelebte se s hrnkem voňavýho čaje a svůj guilty pleasure čas na Instáči si běžte PROSTĚ UŽÍT.
+10) První knížka o digitální hygieně pro děti
Napsala jsem knížku. Dětskou. Nejdřív pro mého syna. Ale zkusíme ji poslat i dál do světa. Je plná bizonů, tygrů, borůvek, slovních hříček (taky jste na opuštěném ostrově potkali roBizona Crusoe?). A bude k mání. Od 12. října na nakladatelství Pointa.
Tam 30 dní poběží předprodej knížky, který zafinancuje nezbytné náklady jako tisk, sazba a distribuce. Když se vše podaří a přispěje dostatek lidí, knížku dostanete nejen vy do schránky, ale bude ležet i v běžných knihkupectvích a e-shopech.
Comments